ŽIVOT 90 každoročně pořádá akci Pneumokok není pro starý, která upozorňuje seniory na rizika spojená s pneumokokovým onemocněním i na možnost očkování. V uplynulých letech vyjádřily akci podporu slavné české herečky a její aktuální tváří se stal režisér Arnošt Goldflam. O boji za úhradu očkování ze zdravotního pojištění, mezigeneračním setkávání, ale i osamělosti seniorů jsme si povídali se zakladatelem ŽIVOTa 90 Janem Lormanem.

Tuším správně, že tváře akce Pneumokok není pro starý nalézáte mezi kumštýři Divadla U Valšů, které je součástí komunitního centra Života 90?

Přesně tak. Pro zvučná jména to díky naší divadelní scéně nemáme daleko. Letos jsem požádal Arnošta Goldflama, podobně jako v loňském roce Carmen Mayerovou, a ještě dříve Danu Kolářovou nebo Danu Batulkovou. Věřím, že se rádi zasloužili o šíření povědomí o prevenci infekčních nemocí a samozřejmě mohou být klidnější, že udělali něco pro své zdraví.

Pokud slavná tvář inspiruje ostatní seniory, a i další rizikové skupiny k tomu, aby využili možnosti bezplatného očkování proti pneumokoku, má to přesně ten dopad, jaký má tato podpora mít. Arnošt Goldflam se v listopadu minulého roku nechal naočkovat jak proti pneumokoku, tak proti chřipce. Doufám, že i jeho účast pomůže k tomu, aby se proočkovanost naší věkové skupiny zvýšila.

Osobně jste se zasadil o to, aby bylo seniorům očkování hrazeno. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Bezplatné očkování proti pneumokokům pro seniory jsme v parlamentu prosazovali dva a půl roku. A když už byla úhrada konečně uzákoněna, pojišťovny argumentovaly náklady v řádech stovek milionů korun a ekonomicky šetrnější variantou. Přitom jenom náklady na léčbu zápalu plic jednoho pacienta jsou stonásobně vyšší, než je cena vakcíny. A když to špatně dopadne, vyústění takové infekce může být fatální. Opravdu pozitivní obrat nastal, až když na ministerstvo zdravotnictví přišel Roman Prymula jakožto náměstek.

Aktuálně je proti pneumokoku v České republice proočkováno jen 13,7 % seniorů a 66,9 % malých dětí. Proč si myslíte, že je proočkovanost stále nízká?

Otázku, proč se u nás lidé nenechají očkovat tak jako v jiných zemích, si kladu neustále. Děti jsou nejčastějšími nosiči a zdraví seniorů je křehké. Ale pneumokok představuje riziko nejen při mezigeneračním setkávání. Vypadá to, jako bychom v sobě neměli tu potřebu nad prevencí dostatečně přemýšlet a něco pro ni udělat. Vždyť o bezplatnou vakcínu si stačí říct svému praktickému lékaři. Dospělým stačí jedna jediná dávka a je to hotové. Žádná vakcína nechrání stoprocentně. Můj postoj je takový, že i kdyby chránila jen z padesáti procent, stojí za to to zkusit.

Kdy jste se o očkování proti pneumokoku dozvěděl poprvé?

V roce 2012 jsme pořádali světovou konferenci o stáří a jedním z témat bylo očkování v dospělosti, což mě zaujalo, protože slýchávám především o očkování dětí. Zjistil jsem, že široké spektrum invazivních nemocí, jako je zápal mozkových blan, otrava krve nebo těžký zápal plic, způsobují právě bakterie pneumokoku a jedna z reálných prevencí spočívá právě v očkování. Jako samoplátce jsem za svou vakcínu uhradil 1600 korun. Uvědomoval jsem si, že

takovou částku si nemůže dovolit uhradit každý důchodce, což mi přišlo diskriminační, takže jsem se to rozhodl změnit.

Tento rok byl i pro seniory nebývale náročný. Co byste v této době doporučil rodinám osamělých seniorů?

Zatelefonujte svým blízkým, buďte s nimi v kontaktu a zajímejte se. Mnohdy toto už ale nestačí, protože někteří lidé jsou izolovaní už od jara. Izolovaný člověk ztrácí svůj obvyklý denní rytmus a zvládnout tento psychický stav je někdy těžké. Setkáváme se i s velmi závažnými případy. Nákup, procházka, potkat někoho známého – to všechno patří k životu.

Je třeba si uvědomit, co to je, když jsem mezi čtyřmi stěnami svého pokoje a nikam jinam nemůžu. I když je o všechno ostatní postaráno, mezilidský kontakt často chybí a takoví lidé pak mohou ztratit kontakt s realitou. Proto s řediteli zařízení pro seniory komunikujeme a říkáme: pusťte své klienty na vzduch anebo udělejte bezpečný prostor pro setkávání, aby se mohli s blízkými vidět a slyšet naživo.

Strach z nákazy koronavirem izoloval i seniory žijící samostatně. Jejich blízcí to myslí dobře, když je z preventivních důvodů raději nenavštíví a prosí je, aby nikam nechodili. Uvědomují si, že lidé bez kontaktu scházejí?

Strach o zdraví svých blízkých vede některé děti a vnuky k řekl bych extrémním nárokům na své nejbližší. Zakazují svým rodičům a babičkám a dědečkům kamkoliv chodit, nakupují jim a nechávají jim věci za dveřmi, aby probůh nemusel senior někam ven. Psychické zdraví je ale klíčem k tomu fyzickému. A úkolem potomstva není brát starším lidem kompetence k tomu žít. Nemůžu přebírat odpovědnost za něco, co ten druhý nechce.

Člověka je potřeba podporovat v jeho nezávislosti a třeba o něj i pečovat, aby na to mohl dosáhnout, když už zcela nezávislý být nedokáže. Prosím vás, děti, obejměte babičku a dědečka. Vezměte si roušku, dezinfekci, jděte spolu na procházku, zajímejte se a vykládejte si spolu. Obejměte se. Mezigenerační setkávání je nesmírně důležité. Je potřeba si uvědomit, že i koronavirová doba jednou skončí.

Jaké je vaše doporučení pro udržení si zdravé mysli?

Hýbat se. Pohyb je klíčový. I když to kvůli artróze a podobným onemocněním ve stáří někdy trochu bolí.