Proč se ŽIVOT 90 vůbec nějak staví k LGBTI+ starším lidem?

Posláním ŽIVOTa 90 od jeho založení je podporovat autonomii (soběstačnost?) starších a starých lidí. Jde mu o to, aby byla vůle starších lidí plně respektována, aby tito lidé mohli prožívat své stáří co nejvíce tak, jak by chtěli (aby mohli bydlet stále tam, kde chtějí a kde mají přátele; aby mohli zůstávat dál s tím, koho milují; aby mohli starší lidé, ať už jsou v jakékoliv kondici, co nejlépe zůstávat mezi svými, tedy aby s nimi mohli slavit, radovat se i truchlit, aby s nimi, ale i se svými známými, zůstávali v kontaktu, aby co nejvíce věcí zvládli sami, byť třeba s dopomocí některé ze služeb... Pro každého člověka je důležité pociťovat spoluodpovědnost za životy dalších lidí. A to se týká každého člověka. A jsou skupiny lidí, které mají svou startovací pozici složitější než jiní. A to jsou příslušníci minorit - právě třeba LGBTI+, kteří tráví své stáří častěji osamělí než jejich heterosexuální vrstevníci. A mívají také mnohem větší potíže vyhledávat třeba lékařskou službu, protože se bojí odmítnutí a výsměchu, když vyjde najevo jejich sexuální orientace nebo genderová identita.  Takže podpora také LGBTI+ lidí v činnosti ŽIVOTa 90 je naprosto organická a nemusí nás překvapovat.

A proč právě LGBTI+ lidé? Proč ne jiné minority, např. cizinci, starší lidé bez přístřeší, vězni a vězeňkyně?

LGBTI+ lidé jsou pro nás takovou vlaštovkou. Jen využíváme toho, že v mé osobě přišel člověk, který má autentickou zkušenost s tím, co to je být minoritou, co je to zakoušet vyloučení a diskriminaci. A tahle zkušenost určitě hrála roli, proč zrovna toto téma. A když se na to podíváme širší optikou, každý sociální pracovník ví, že úspěšnost jeho pomoci či služby přímo souvisí s tím, jak dokáže rozeznat a respektovat jedinečnost každého klienta či klientky. Respekt vůči odlišnosti je v kořenech sociální práce. A na LGBTI+ lidech můžeme vyzkoušet, jak dobře to umíme. A nasbíráme řadu cenných zkušeností a poznatků, vyrosteme. A počítáme s tím, že časem postoupíme i k dalším cílovým skupinám.

Jak velkého počtu starších lidí se toto téma týká? Nemyslíte si, že existují jiná témata, která se týkají většího počtu seniorů a seniorek a bylo by důležité se jim věnovat?

S aspektem stárnutí a stáří souvisí mnoho témat. A mnoha tématům se také ŽIVOT 90 věnuje. Vstupujeme do problematiky spravedlivých a důstojných důchodů, na různých grémiích se zabýváme otázkami dlouhodobé péče, deinstitucionalizace sociálních služeb, parametry užívání asistivních technologií, řešíme ve své činnosti faktické dopady stárnutí a stáří na život člověka, ať už v rámci šesti sociálních služeb, které poskytujeme stovkám a stovkám klientek a klientů - v telefonické krizové intervenci, v tísňové péči, v pečovatelské službě, v centru denních služeb, poradenství nebo odlehčovací službě. Kromě sociálních služeb potkáváme desítky starších lidí na jazykových nebo jiných kurzech a přednáškách v rámci tzv. akademie seniorů. Když smí být otevřené divadlo, nabízíme divadelní představení a jiné kulturní aktivity. Starší lidé s námi mohou chodit na vycházky. A to jsou jen naše aktivity. Často pomoc zprostředkováváme nebo domlouváme. Mezi našimi spolupracovníky jsou desítky seniorek a seniorů, kteří bezplatně pomáhají ostatním. Speciální pozornost už roky věnujeme smutnému tématu zneužívání starých lidí a násilí vůči nim. Nově jsme zaměřili pozornost na témata osamělosti a LGBTI+. Myslím si, že záběr ŽIVOTa 90 je opravdu veliký. Ale inspiraci a upozornění na další téma, které by bylo potřeba řešit, se rozhodně nebráním. Tematika ne-heterosexuálních starších lidí zapadá do celé skladby činností ŽIVOTa 90 velmi organicky, protože jde o projev respektu vůči člověku. A respekt je jedna ze základních hodnot naší organizace.

Jakou roli v ŽIVOTě 90 sehráváte právě Vy, pokud jde o průřezové téma LGBTI+? Hrálo roli při zařazování tohoto tématu do strategie ŽIVOTa 90 právě to, že vy sám jste gay?

Určitě velkou, protože jsem přišel jako ‘insider’, jako člověk, který si prošel dlouholetým a velmi bolestným procesem vlastního coming outu. Takže si velmi dobře umím představit obtíže, se kterými se ne-heterosexuální lidé mohou potýkat. A tyto zkušenosti se potkaly s étosem ŽIVOTa 90.

V ŽIVOTě 90 zaznívají názory, že v době konání Prague Pride tu lidé mimo LGBTI+ komunitu nejsou vítaní. Je tomu opravdu tak? Jsou všechny akce jen pro LGBTI+?

Tak to by mě nikdy nenapadlo, že by si to někdo mohl takhle vyložit. Samozřejmě že jsou vítáni všichni a všechny! Vždyť základní myšlenka Prague Pride a všech LGBTI+ akcí je otevřenost vůči všem, vůči úplně všem. Co jako ne-hetorosexuálové vytýkáme heteronormativní společnosti, tedy takové společnosti, není, že by byla založena na špatných hodnotách. To by nebyla pravda. Hodnoty, jako je sounáležitost, úcta k člověku, zákonnost a ústavnost aj., jsou v ní pevně zakotveny. Ale tyto hodnoty neplatí cele pro každého. Gayové a lesby nemají stejná práva, transgender osoby mají ještě horší postavení.... A proto připomínají festivaly, jako je Prague Pride, že respekt a plné přijetí patří každému člověku, úplně každému člověku... Myslím, že je důležité uvědomit si, že samotný ŽIVOT 90 stojí na této myšlence. ŽIVOT 90 sám od svého počátku vytýká české společnosti, že je ageistická, že znevýhodňuje staré lidi. A proto s nimi pracuje a snaží se o změnu. Je to stejný pohled. Proto jsem přesvědčený, že toto téma ŽIVOTu 90 sluší.

ŽIVOT 90 chce, aby LGBTI+ lidé mohli být sami sebou, myslíte si, že je k tomu v organizaci vytvořen prostor, pokud je stále velká část klientů a klientek proti tomuto tématu? Jak pracujete s tím, aby se v ŽIVOTě 90 cítili dobře všichni bez ohledu na orientaci či identitu?

Zdaleka si nemyslím, že jsme u cíle a vše už je vytvořeno. Čeká nás spousta práce. Je podstatné, aby zazněl jeden fakt: ŽIVOT 90 SE NESTÁVÁ A ANI NESTANE LGBTI+ ORGANIZACÍ. Mým cílem není, aby ŽIVOT 90 byl organizací pro gaye a lesby, aby přestal být otevřený všem bez ohledu na genderovou identitu nebo sexuální orientaci. Mým cíle ale je, aby v ŽIVOTě 90 nacházeli prostor a podporu všichni lidé, naprosto všichni. A to tím způsobem, který potřebují. Ptáte se, jak pracujeme s tím, aby se všichni cítili dobře. S tím se dá pracovat jen částečně, protože za vlastní spokojenost nemohou jen okolnosti: pokud např. nemám rád gaye a lesby, těžko se budu cítit v jejich společnosti dobře. A i jen představa, že se s nimi mohu potkávat, mi nemusí dělat dobře. A nemohou za to oni, ale je to můj vnitřní problém, který ale bohužel často nerozpoznáváme jako problém. Víte, mezi lidmi a v lidech jsou zakořeněny nepředstavitelné potíže a přesvědčení. Někdo se bojí potkat s LGBTI+ lidmi, nejsou mu příjemní. A ani neví proč. Někdo jiný se zase obává, že by ho někdo mohl považovat za gaye nebo za lesbu. A když se zeptáte na důvod a co by se stalo, kdyby ho někdo třeba za gaye považoval, tak jej nedokáže pojmenovat. Prostě to tak má a nechce s nimi být spojován. Někteří lidé se bojí, že by je gayové a lesby obtěžovali, kdyby se s nimi potkali. Nevím, proč si to myslí, ale mají tu obavu. Muži nechtějí být ubytováni s mužem gayem v jednom pokoji třeba s tím, že nechtějí, aby se na ně ti ‘teplí’ dívali a okukovali je...  Je to trochu úsměvné, ale vlastně hodně smutné. Je ale jasné, že tito lidé nebudou nikdy spokojení vedle ne-heterosexuálních lidí, i kdybychom se snažili jakkoliv. Stejně jako se v ŽIVOTě 90 nebudou dobře cítit ti, kteří nemají rádi staré lidi nebo jimi pohrdají. A je to vlastně pro nás dobré znamení, protože problém nemají staří lidé, ale oni sami. Jakýkoliv disrespekt, jakákoliv nenávist (ageismus, homofobie...) je morálně nepřijatelná a je problémem svého nositele, nikoliv těch, vůči kterým míří.

Ale každý člověk je odpovědný za své postoje. A dá se s nimi pracovat. Homofobie (neláska vůči ne-heterosexuálním lidem) není ani vrozená, ani přirozená. Proto chceme o těchto postojích, o situacích LGBTI+ lidí otevřeně mluvit. A rozhodně nechceme nikoho zastrašovat nebo komukoliv naznačovat, že není vítán. Vítán je opravdu každý a každá. Není však vítán jakýkoliv postoj ke druhým lidem.