Jiřinu vždy bavily cizí jazyky. Angličtinu se učila od deseti lety. Nyní chodí na kurzy cvičení v ŽIVOTě 90. „Když člověk zůstane sám, tak je v tom pozdějším věku docela obtížné najít nové kamarády. A to se mi právě moc líbí, že v komunitním centru ŽIVOTa 90 je spousta zajímavých lidí, kteří chtějí vyzkoušet něco nového nebo někam společně vyrazit – třeba na kávu nebo na procházku. Já jsem se nikdy nebála, že budu stará. Vždycky jsem byla v kolektivu mladších lidí, a nikdo netipnul, kolik mi je!“ říká Jiřina.

Zdena vede v ŽIVOTě 90 výtvarné kurzy pro seniory. „Dřív jsem učila děti základy výtvarných technik, ale teď když učím své vrstevníky v seniorském věku, tak to je něco úplně jiného. Mnohdy totiž říkají, že si celý život mysleli, že neumí nic namalovat nebo nakreslit. Obávají se, jak dopadnou jejich první výtvarné pokusy v našem kurzu. Vždycky je povzbuzuji, aby se ničeho nebáli. Říkám jim: „Naučte se dívat kolem sebe! Když se vám něco nepovede, tak se nic neděje. Naopak vás to posune dál!“ říká Zdena.

Sylva se odmalička zajímala o italštinu. Před lety začala chodit do ŽIVOTa 90 na italskou konverzaci. Postupně se zdokonalila natolik, že dnes sama vede kurzy. Pracuje také jako dobrovolnice v dalších neziskových organizacích. „Učím nejen italskou konverzaci, ale nechala jsem se vyhecovat i do dalšího kurzu. Moje bývalé kolegyně z práce jezdily na dovolenou do Itálie. Bavily jsme se o tom, že by se jim hodily aspoň základy italštiny. Tak mi řekly: „Když ten kurz povedeš ty, tak se přihlásíme!“ říká Sylva.

Ač bydlí Zdeňka za Prahou dojíždí pravidelně do ŽIVOTa 90. Chodí na trénink paměti a relaxační jógu. „Pracovala jsem jako sanitárka v Jedličkově ústavu. Potom jsem byla v invalidním důchodu. Když člověk onemocní, najednou přijde o kamarády. Mají třeba jiné zájmy nebo nemají čas. Tady v ŽIVOTě 90 je spousta možností, jak se můžete s někým skamarádit. Docela by mě lákalo zjistit něco víc o mladých lidech, protože ten jejich svět už tolik neznám. Můžeme se naučit jeden od druhého. Oni by nám ukázali, jak pracují s moderní technologií a my jim zase předáme naše zkušenosti,“ říká Zdeňka.

Alena pracovala ve školství, po odchodu do důchodu ji zaujala nabídka kurzů břišních tanců v ŽIVOTě 90. „O tancování jsem se dozvěděla úplnou náhodou, a moc mě to chytlo! Sešla se tam opravdu dobrá parta. Nikdo si nestěžoval, co ho kde bolí, jak to někdy slýchám od mých vrstevníků. Hodně jsme se na tom kurzu skamarádily. A už se moc těším, až zase půjdu za holkama! Je nám okolo osmdesátky, ale říkáme si, že jsme pořád ještě holky!“ říká Alena.

Jana mnoho let pracovala na České zemědělské univerzitě. Po odchodu do penze chtěla zůstat aktivní, a našla nové uplatnění právě v ŽIVOTě 90, kde pracuje na recepci. „Potřebuju být stále platná, určitě bych nemohla jen tak sedět doma a nic nedělat. Znám spoustu aktivních starších lidí, kteří to mají podobně. Tady v ŽIVOTě 90 je tolik možností, co se můžete naučit, ale nejde jen o kurzy nebo přednášky. Mnozí senioři jsou rádi, že si v našem komunitním centru vyzkouší něco nového, ale také tu mohou navázat nová přátelství, “ říká Jana.

Daniela je profesionální učitelka francouzštiny, která vede kurzy francouzské konverzace. „Mnoho let jsem učila na školách, ale motivace mladých lidí nebyla moc velká. Zato tady v ŽIVOTě 90 mám opravdu velmi motivované studentky. Většinou se chtějí zlepšit ve francouzštině, protože mají příbuzné ve Francii. Debatujeme o nejrůznějších tématech. Bavíme se o historii, kultuře nebo o cestování. A po kurzu? Jdeme se odměnit do kavárny, která je v přízemí ŽIVOTa 90!“ říká Daniela.

Jana vede kurzy německé konverzace. „Moc mě baví, když si povídáme, jak se čeština prolíná s němčinou. V češtině je přeci tolik slov, u kterých ani netušíme, že jsou původně z němčiny! Občas ale tápu i v češtině, když poslouchám mladé lidi. Leckdy používají nejrůznější nová slova, kterým ani nerozumím. V ŽIVOTě 90 je moc pěkné atrium, kde se dá v létě zorganizovat společné setkání. Třeba bychom mohli pozvat mladé lidi, abychom se navzájem víc poznali. Hlavní je najít společný zájem, a pak už neřešíte, jestli je vám osmnáct nebo osmdesát,“ říká Jana.

Zakladatel neziskové organizace ŽIVOT90. Jeho vizi ovlivnilo před třiceti lety zásadní setkání. V Paříži na kongresu dobrovolníků, kde působil jako delegát, potkal francouzského duchovního a zakladatele charitativních organizací Abbé Pierra. Přístup Abbeho Pierra se stal i základním principem, podle kterého v ŽIVOTě 90 fungujeme. I když máte jako senior – oprávněně i neoprávněně pocit, že už vás dneska nikdo nepotřebuje a nevíte co se životem, nesmíte se nikdy přestat sám o sebe starat! Zodpovědnost za vlastní osud nikdy nekončí. Když ale nevíte, proč tady jste, nemáte důvod se potkávat s ostatními, něco dělat, nebo se třeba uzdravit. V takové chvíli potřebuje senior podporu a naději zvenčí. Současná podoba organizace se rodila postupně a za každým mezníkem se skrývají slzy, pot i radost. Jako u všechno, co stojí na pevných základech a vznikalo s ideálem: projekt není na chvíli, ale na desetiletí. Okamžiků radosti i přechodné skleslosti byla a je spousta.