Praktický sociolog Zdeněk Joukl patří dlouhá léta k politicky i veřejně nejčinějším osobám v Desné. Ač zůstává často nepochopen, neustále se aktivně účastní mnoha sociologických debat. Protože, jak sám říká, se blíží věku, kdy se sám rozhlíží po klidném místo na stáří (letos oslaví sedmdesáté narozeniny), nemohl si nevšimnout určité osamělosti starých lidí. To chce změnit svým novým dobrovolnickým projektem.

Sociolog Zdeněk Joukl. Hledá lidi, kteří by se seniory diskutovali, hráli hry a zajímali se o moudrost stáří.

Jak jste vlastně na projekt Senioři s námi přišel?

Vlastně se původně jmenoval Senioři bez samoty. Koncem jara roku 2009 jsem šel kolem jednoho pěkného penzionu pro seniory. Nedalo mi to, abych nenahlédl na nádvoří. Nejsem již také žádný mladík a tak mne zajímalo, kam možná jednou půjdu.

Tam Vás zřejmě něco překvapilo.

Na lavičkách nebo vozíčcích tam sedělo asi dvanáct seniorů. Dívali se před sebe a mlčeli. Začal jsem s nimi hovořit a oni ožili jako pokropeni živou vodou. Ukázali mi zajímavosti penzionu.

Ale kde se vzal ten hlavní impulz pro Váš projekt?

Těch seniorů bylo v penzionu mnoho. Přesto byl každý z nich osamocený. A  vzpoměl jsem si na staré lidi, kteří žijí vůbec osamoceni. Napadly mne hovory se seniory – Hovory „S“. Něco podobného, jako bývaly Hovory „H“ s  Miroslavem Horníčkem. Hlavním smyslem mého projektu je, aby každý účastník snažil minimálně jednou měsíčně pohovořit s osamělým seniorem.

Máte nějakou konkrétní představu?

Náplní hovorů by mohlo být třeba co zajímá seniory, co je trápí. Ale nejen to, někdo může paměti seniorů sepisovat, hrát s nimi společenské hry, což je určitě zábavné a mohli by si třeba při šachách trénovat i paměť. Ale při realizaci projektu by mohly pomoci i obecní úřady. Třeba zajištěním připojení na internet. Ale rádi uvítáme i sponzory, kteří by mohli seniorům třeba pořídit starší počítače či nakoupit společenské hry.

Dost dobře si nedokážu představit, jak by měl projekt fungovat.

Představa je taková: první, převážně anonymní část občanů jej bude realizovat dle svých možností. Druhá část se může přihlásit na mail z.joukl@iol.cz, odkud jim budou zasílány informace o seniorech. Uvítám zde i prezentaci možné spolupráce. Třetí a nejmenší část pak bude s realizací aktivně pomáhat. Uvažuji, že by na pdoporu projektu vznikla nezisková organizace, přes niž by jsme mohli dosáhnout i na nějaké granty. Účastníci projektu mohou zároveň spolupracovat s dalšími vládními neziskovými organizacemi.

Takže se dá říci, že projekt je takovou humanitární aktivitou.

Ten, kdo jednoho seniora navštěvuje pravidelně, se stává jeho společníkem. Místo toho, aby zaplatil třeba padesát korun na nějakou humanitární aktivitu, může jednou měsíčně navštívit osamělého seniora.

Autor: Foto Deník/ Jaroslava Očenášová

Zdroj: Jablonecký deník
(Publikováno 17. října 2011)